Recenze hry A Plague Tale: Requiem (Xbox Series X|S, PS5 a PC)

V roce, který byl převážně poznamenán sérií online multiplayerových her a vulgárním meta žargonem, se Asobo Studio podařilo zůstat věrné svým kořenům a přinést jednu z nejambicióznějších singleplayerových kampaní, jaké jsme za poslední roky viděli: Morový příběh: Rekviem, dlouho očekávané pokračování mnohokrát oceněného debutu, Morový příběh: Nevinnost.

Akčně-adventurní hra ze 14. století, oznámená v roce 2019, získala ocenění za nejlepší hru, nejlepší zvukový design a řadu dalších ocenění na sérii herních veletrhů a udílení cen. Aby nejen využilo úspěch první hry, ale také završilo oceňovaný příběh milovaných sourozenců De Runeových, vyvinulo ji studio Asobo Studio. Zádušní mše, navazující kapitola, která 18. října letošního roku uvolnila místo pro Xbox Series X|S, PlayStation 5 a PC.

Každopádně netrvalo dlouho a my jsme se do toho sami zaryli, nejen abychom uspokojili ten náznak intriky, který nás štípal v zátylku, ale abychom se také ponořili do něčeho, co... nebyl odhodlaný být online a zaplavený vznešenými mikrotransakcemi. Otázkou je, zda to uspokojilo jeho věčný hlad po poutavé hře pro jednoho hráče? Nebo ještě lépe, zda to tak bylo dost dostat Asobo Studio do popředí a získat další ocenění Hra roku?

Příběh

Snímek obrazovky od Gaming.net

Morový příběh: Rekviem se setkává s Amicií a Hugem De Runem po incidentu v Akvitánii, při kterém Amicia porazila francouzského velkého inkvizitora a uprchla z provincie s Hugem, Lucasem a Beatrice ve snaze hledat nový život. Bez známek krys v závěsu Rekviem zpočátku pokládá základy příběhu plného slibů a nových začátků. To samozřejmě trvá až do prologu, od kterého se svět propadá zpět do své obvyklé bezútěšné podoby.

S Hugovou neustále se vyvíjející kletbou na bedrech se Amicia vydává na drobečkovou cestu v hledání celoživotního léku. Beatrice a Lucas však upřednostňují umění alchymie, aby kletbu zahnali, a Hugo se přiklání k vysněnému ostrovu, který má moc oživit lidi se zlomeným srdcem. Amicia si musí vybrat mezi věnováním se vědě a riskováním všeho kvůli splnění Hugova jediného posledního přání.

hratelnost

Snímek obrazovky od Gaming.net

Podobně jako u Nevinnost, Rekviem se točí kolem plížení, boje zblízka a spousty honičkových scén. Pokračování sice volí první možnost namísto všeho ostatního, ale nikdy se to nestane do té míry, aby se to srovnávalo s... Splinter Cell nebo nevím – Nájemný vrah. Nechápejte mě špatně, samotný příběh je plný plížení, ale také zahrnuje velkorysé množství akce, průzkumu a craftingu, což samozřejmě dělá zážitek o něco méně jednostranným a plochým.

Dobrou zprávou je, Rekviem Protéká jako horký nůž máslem: pozoruhodně dobře plyne, a to jak při hraní, tak i při soubojích s Inkvizicí. Co se týče boje, hra vám dává všechny stejné nástroje jako dříve, včetně ikonického praku a zcela nové kuše, se kterou se můžete chlubit. Způsob, jakým se postavíte krysám i vojákům, opět závisí na elixírech, které si pro své zbraně namícháte. V tomto ohledu se toho moc nezměnilo. Nicméně... Rekviem rozhodně je o něco drsnější než jeho předchůdce, a to v tom, že smrt je všeobecněji akceptována než dříve. Tím myslím, že se Amicia už nekrčí o život, když je v nebezpečí. Místo toho sháněla nože a používala je, jako by na vlásku visel celý její život.

Vzhledem k tomu, jak běžné je v dnešní době vidět tituly po spuštění sužované mechanickými chybami, musím říct, Rekviem je rozhodně ten závan čerstvého vzduchu, který jsem já sám, spolu s celou řadou dalších, opravdu potřeboval. Je evidentně plynulý, čistý a uhlazenější než sud rozlitého dehtu – což je přesně standard, který od konzolí nové generace očekáváme. A v tomto ohledu je těžké si stěžovat.

Requiem pro Asobo Studio

Snímek obrazovky od Gaming.net

Morový příběh: Rekviem nastavuje podobný tón jako Nevinnost: neprůhledný, melancholický a přesto tak fascinující. Jako olejomalba ozdobená pastelovými krysami a malebnými architektonickými návrhy slouží jeho svět jako úžasné, byť chaoticky poetické mistrovské dílo v pohybu a nějakým způsobem se mu daří sloučit polární protiklady dohromady učebnicovým způsobem.

Navzdory svému očividně zlověstnému tématu a neomluvitelné schopnosti zvědavě sledovat váš falešný optimismus, Rekviem také si najde čas nalít na plátno barevné náznaky, které po smíchání vytvoří koktejl s velkým množstvím chutí, který nedokážou pochopit ani ti nejchutnější znalci. A pokud je co říct o chuti Rekviem – je to tím, že mu zrovna nechybí chuť, která by udržela chuťové pohárky zapálené.

Samozřejmě, že Rekviem je hodně podobné horečnatému snu: uvádí vás do vědomí a zase z něj, a nikdy si nejste úplně jisti, které jeho části jsou založeny na fantazii a které jsou vyvolány z vašich nejhlubších, nejtemnějších strachů. V něčem, co se může zdát jako pouhý okamžik, se štěstí může proměnit ve smutek, radost v hněv a tak dále. Toto je, alespoň po celou dobu, co hrajete jeho patnáctihodinový příběh, přesně ten nesourodý vzorec, kterým jste vrženi. Není zde žádná struktura, ani nikdo neví, co na vás čeká na druhém konci každých dveří. A právě proto jsem si nemohl pomoct a snášel jsem karty tak, jak přicházely. Zaujatý a mírně zmatený jsem vytrval, dokud nezbylo nic k odhalení.

Chemie je fenomenální

Snímek obrazovky od Gaming.net

Ohlédnutí, Rekviem mě od první chvíle chytal a proměnil obyčejnou eskortní misi v dobře zorganizované dobrodružství, které se nespoléhalo na všechna klišé, jež dělala z filmů jako... Resident Evil 4 bomba, jaká to byla. Díky tomu, že Asobo věnovalo své úsilí vývoji dvou sympatických protagonistů a nesčetných kvalitních dějových oblouků postav, samotná hra nikdy nepůsobila jako otrava. A i když Hugo možná přijal známý postoj „běda mi“, který trápil jeho smrtelnost v první hře, byl – alespoň zčásti – o něco méně dotěrný v Zádušní mše.

Hra bez chemie se samozřejmě neliší od elektrické krabice bez pojistek: pokud není spojení, není jiskra. A pokud jiskra není, měli byste se z dané situace úplně vymanit. Ale naštěstí pro Zádušní mše, Chemie není problém, ani mě během mého dobývání francouzského venkova plného krys ani nenapadlo ji zpochybnit.

Requiem Obsazení je neuvěřitelně sehrané, a právě proto je to tak výjimečné. Díky čtyřem silným postavám s pozoruhodně rozmanitými osobnostmi a záměry samotný příběh nemusel rozmnožovat mdlými těly nebo problematicky umístěnými NPC. Amicia, Hugo, Lucas a Beatrice: čtyři neuvěřitelně vyvážení protagonisté, kteří dohromady vytvořili učebnicový kvartet se všemi kvalitami potřebnými k napsání pohlcujícího příběhu.

Skóre na několik dní

Volám to teď: Morový příběh: Rekviem vyhraje letošní ceny za nejlepší zvukový design a nejlepší originální soundtrack. Proč? Protože bych patnáct hodin v kuse přísahal, že jsem seděl v první řadě a poslouchal plnohodnotnou verzi soundtracku k Hře o trůny od George R. R. Martina. A nedělám si srandu – Rekviem zachytil téměř každou emoci v knize, ať už strach, paranoiu nebo naprostou a absolutní extázi.

Od bezstarostných zvuků rozjetého festivalu až po spontánní podtóny orchestrálního pohybu toužícího po crescendu – Rekviem vás vezme na cestu, která uspokojí smysly téměř ve všech ohledech. A upřímně řečeno, kdyby hra trpěla nějakými technickými nebo grafickými chybami (což mimochodem netrpěla), nebyl by to problém, za předpokladu, že by tam stále byla hudba, která by ji udržela nad vodou.

Verdikt

Snímek obrazovky od Gaming.net

Morový příběh: Rekviem slouží jako perfektní připomínka toho, proč stále zbožňujeme hry pro jednoho hráče, zvláště když – jak název napovídá – je většina moderního trhu sužována gačami s jednou notou a nehybnými modely živých služeb, které nemají moc nebo vůbec žádné srdce ani elánu, jež by si mohly připsat.

Vizuálně, Rekviem Je to skvělá volba a možná jedno z nejčistších a nejúžasnějších uměleckých děl, která byla vydána od úsvitu nové generace konzolí. A totéž platí pro bezchybný zvukový design, který by si, upřímně řečeno, měl zasloužit veškeré uznání už jen za to, že dokáže bezchybně syntetizovat každou emoci. A upřímně řečeno, je to sotva jen okrajový pohled na svět, který tak pozoruhodně dobře vystihuje.

Rekviem je mnoho věcí – a ani jedna z nich není špatná. Navzdory občasné technické chybě, která, upřímně řečeno, sotva ovlivnila celkový zážitek, je Asobova navazující kapitola absolutním triumfem ve všech ohledech. Vizuálně, mechanicky i narativním způsobem splňuje všechna kritéria a nakonec jsme od Asobova nově naverbovaného vzoru dobrodružství neočekávali nic menšího. Dá se někdo Morový příběh 3? Prosím.

Si můžete vyzvednout Morový příběh: Rekviem na Xbox Series X|S, PlayStation 5 a PC. Pro další novinky o hře sledujte oficiální profil na sociálních sítích. zde.