5 momentů z videoher, které vás donutí se potit

Upřímně bych rád řekl, že pocení se u videohry je samo o sobě naprostá radost. Ale není. Je to doslova pocení se u videohry. Zda si teď sednete na lavičku soupeře, je čistě na vás. Ale v mých očích se mi nutkání pustit se do čehokoli, co souvisí s odpočítáváním času, nějak podaří dostat ze mě to nejhorší a častěji než ne – požene mě buď utíkat do kopců, nebo zpátky na polici, ze které hra pochází.

Jasně, vývojáři nás rádi testují a ve skutečnosti si užívají, když si sem tam trochu drzého stresu přidají. Ale co se dá dělat? Je to tak, jak to je, a pokud se do toho nehrnete, tak se tomu prostě vyhýbáte jen proto, abyste si ušetřili pár kapek potu. A tak s ohledem na to je asi nejlepší, abyste si před hraním těchto pěti her na chvíli dali pozor. Protože stres a pot, bohužel to musím říct… vždy objeví se na kartách, kdykoli se tyto věci dostanou do hry.

5. „Je to válka“ (Conkerův den špatné srsti)

Budu upřímný – po většinu mé cesty přes shluk zemí, které chrlily plástve a výkaly, jsem dokázal přehlédnout stres, který s sebou přinášel ten občasný úkol. Musel jsem utéct před davem rozzuřených vos, nebo dokonce uniknout z kbelíku plného vody, živých drátů a kuchyňských nožů. Byla to série neobvyklých úkolů, které jsem dokázal smet z ramene a šťastně jít dál. V okamžiku, kdy však zahoukala siréna a já byl náhle vržen do hlubin války – úplně jsem ztratil chladnou hlavu.

Během celé kapitoly s válečnou tematikou, která je v podstatě parodií na Den D, jste nuceni se postavit... Tediz, armáda plyšových medvědů, kteří ovládají pušky a tak dále. A ačkoliv je devadesát pět procent kapitoly obecně naprostým stresem, její konec je možná to nejhorší, co si dokážete představit. Lasery, odpočítávací časovače, exploze, raketomety – cokoli si vzpomenete. Je to pět minut čistého mučení a dost možná jedna z nejstresujících částí v historii videoher. Změň názor.

4. „Závod“ (Mafia: Definitivní vydání)

Je to vtipné, protože kdykoli si na to vzpomenu MafieVždycky mám sklon to oprášit a dát si to znovu. Koneckonců je to možná jedna z nejlepších a nejpřesvědčivějších gangsterských her, jaké kdy byly vytvořeny. Ale pak, po rychlém zvládnutí první sady misí, si vždycky vzpomenu... že blížící se okamžik. Víš, závod. Ta jedna zatracená věc, která dokázala sama zničit jinak fanatický příběh.

Vývojáři Hangar 13 si samozřejmě později uvědomili frustraci, kterou hráči z původní hry zažívali. A tak v době, kdy v roce 2020 vyšla Definitive Edition, byla tato malá část ve skutečnosti jen nepatrně zmírněna. Pokud si ale zahrajete v klasickém režimu, jistě vás přivítá nostalgická dávka manické deprese a miniaturních záchvatů záchvatů. Takže, Díky Za to, lidi. Opravdu jste nám nechyběli.

3. Zloději (The Sims)

Daleko v roce 2000, zhruba v době, kdy jsem myšlenka Měl jsem skvělou herní sestavu se všemi funkcemi, které Windows XP v podstatě zvládal. The Sims jako mou bránu do jiné říše. Byl jsem mladý, nevinný a neuvěřitelně naivní, když jsem si myslel, že cokoli postavím v bezpečí svého domova, zůstane bez úhony, dokud to bude uzavřeno mezi mými čtyřmi zdmi. Ale pak, uprostřed noci – přišel lupič a hudba, kterou si s sebou přinesl, stačila k tomu, abych utekl do kopců, se stále na uších.

Samozřejmě, v dnešní době se to zdá trochu malicherné. Pravděpodobně existují stovky dalších momentů, které tento překonají. Ale podle mého názoru bylo být svědkem toho, jak se někdo vloupal do vašeho virtuálního domu, zatímco vaše rodina spala, hororem jako nic jiného. A vidět, jak je všechen ten zasloužený nábytek sundáván ze země, také nebylo zrovna k smíchu. Byla to agonie to sledovat a v podstatě jsme chtěli začít v noci spát s jedním okem otevřeným. Nebo jsem to byl jen já?

2. Krokodýlí doupě (Batman: Arkham Asylum)

Jedno Arkham Série se do svého převážně beat-em-up světa rozhodně dokázala vměstnat hromadu žánrů. Na druhou stranu špetka hororu – to nikdo z nás doopravdy nečekal. A přesto, proč proboha bylo Killer Croc's Lair tak zatraceně děsivé? Proč jsme se najednou ocitli jako beránek připravený na porážku, a ne jako Temný rytíř mezi hejnem vězňů? Prostě se to vplížilo odnikud, že?

Sbírat spory v kanalizaci, kde je shodou okolností zavřený známý psychopat, je jedna věc. Ale muset se po špičkách prodírat vratkými prkny a přitom se prodírat celým labyrintem, je na druhou stranu čirá agónie. Je to děsivých dvacet minut, které vás budou pronásledovat opravdu dlouho. Je to také něco, k čemu se budete chtít přiblížit jako z konve, pokud někdy plánujete vymyslet potřebný protijed a postupovat v příběhu. Žádná slovní hříčka nebyla úmyslná.

1. „Skládačka?“ (Silný déšť)

Teď si nejsem úplně jistý, jak jsem se dostal od skicování plánů pro klienta ve svém domě na předměstí k ustřihování malíčku nůžkami v opuštěném bytovém komplexu, ale co už — Vydatný déšť nějak se mi podařilo propojit obojí dohromady. A sakra, to byl ale surrealistický zážitek. Trochu jako být svědkem jedné z Jigsawových her naživo – účastnit se hrůzného úkolu Origami Killera to prostě zavánělo hrůzou a šokem z kopírování a vkládání. A přesto jsme si to nemohli pomoct a milovali jsme to tím nejpodivnějším způsobem.

Vydatný déšť Měl jsem tam spoustu napínavých momentů, to jistě. Jak bych mohl zapomenout na to, jak jsem se musel plazit rozbitým sklem nebo se proměňovat v štíhlé tvary, abych se vyhnul živým stožárům a co už? Když o tom tak přemýšlím, bylo to docela barbarské. Ale nic se nedalo srovnat s odloučením malíčku. Spolu s vlnami křiku, děsivou hudbou a bohem zapomenutým odpočítáváním – to všechno vynahradilo jeden hrozný zážitek. Zážitek, který, upřímně řečeno, nehodlám v dohledné době znovu zažít.

Tak co si o tom myslíte? Jsou nějaké napínavé mise, které jsme si měli dát na seznam? Dejte nám vědět na našich sociálních sítích. zde.

Hledáte další obsah? Vždy se můžete podívat na jeden z těchto seznamů:

5 nejlepších herních bullet kamer všech dob

5 největších a nejzkušenějších lučištníků v historii videoher