10 nehorázných věcí, které se mohou stát jen ve videohrách

Jedním z mnoha důvodů, proč milujeme hraní her, je to, že nám umožňují ponořit se do zcela nového světa, kde neexistují žádné hranice. Kromě, jak víte, skutečných hranic mapy. Ale kromě toho mohou videohry nabídnout téměř cokoli, co si mysl člověka vymyslí. Ať už je to jednoduchá věc, nad kterou bychom se ve skutečnosti ani nezamysleli, nebo něco naprosto bizarního, co nás nutí zpochybňovat logiku. Ať tak či onak, kreativitě některých z těchto vývojářů nemůžeme nic vytknout.

Videohry jsou fantastickým způsobem, jak na chvíli uniknout každodennímu shonu a ponořit se do něčeho odvážného. Ale právě tyto drobné zvláštnosti dělají z videohry něco extravagantního. A proto je milujeme.

10. Nošení zbraní jako módních doplňků

Všimli jste si, jak mají postavy vždycky v hrudi volné místo na věci jako RPG?

Nevím jak vy, ale představa valčíku po policejní stanici a brodění se granátometem mi nepřipadá úplně správná. Také mi přijde dost zvláštní, že se policisté s ohledem na smrtící zbraň chovají, jako by se nic nedělo. Videohry samozřejmě tento skandální koncept mnohokrát použily – a nikdo se nad tím ani nepozastaví.

Jako zjevnou franšízu, která tohle nadužívá, bych doporučil Grand Theft Auto, ale zdá se, že většina akčních her se drží stejné linie. A to je v pořádku. I tak se ale zdá šílené, že jedna postava se může procházet po hlavní ulici s plamenometem v ruce a nikdo se na ni ani nepodívá. Ale co – to jsou videohry.

9. Projíždění na červenou jen tak pro nic za nic

Zdá se téměř zbytečné vůbec zahrnout semafory, že?

Jedna věc, kterou se provinil téměř každý hráč, je překročení rychlosti na červenou. Myslím, že byste vypadali ještě hrozivěji, kdybyste se skutečně zastavili a počkali na svou řadu. Nemůžu říct, že jsem někdy potkal někoho, kdo by dodržoval pravidla silničního provozu při uvolňování stresu během herní seance. A pokud by to udělal, jsem si jistý, že by to dělali jako experiment.

Nezáleží na tom, kdo jsme nebo kde na váze spočívá naše trpělivost – všichni řídíme jako maniaci. I když je náš cíl jen dva bloky daleko, stále uhýbáme do protijedoucího provozu a projíždíme všemi semafory bez většího důvodu. Ale no tak – dovedete si představit, že byste tohle udělali v reálném životě? Myslím, že ne.

8. Útěk před výbuchem nebo kulkou

Kéž bychom byli opravdu tak silní jako některé postavy z videoher, co?

Věc, která nás všechny rozesmívá, je fakt, že jakákoli nehratelná postava může po kulce utrpět velké zranění. A přesto může protagonista odejít a pokračovat, jako by ho nic nezasáhlo. Jako naprostá houba z kulky, kterou by prorazilo jakékoli maso; videohry vytvářejí hrdiny, jako by byli potomky Terminátora. I když jsme ústředním bodem výbuchu granátu a terčem osmnácti ran z věží – stále odcházíme a pokračujeme v konverzaci, jako bychom byli nejnepozornější humanoid na planetě.

Nemůžu říct, že jsem někdy dostal kulku, ale rád bych věřil, že když videohry zobrazují dopad, je to naprosto odlišné od toho, co by se stalo ve skutečnosti. Ale opět – to je logika videoher. Nemůžete ji překonat.

7. Oprášení následků autonehody ve vysoké rychlosti

Jako by si toho ani nevšimli.

Vraťme se k šílenství našich řidičských dovedností; havárie je další věc, na kterou jsme zapomněli nahlédnout. Samozřejmě, že účast na autonehodě ve vysoké rychlosti by měla vážné následky – a to je samozřejmost. Videohry nám však ukázaly, že bez ohledu na rychlost nebo typ srážky – nemohou vám skutečně ublížit. Místo toho mnoho her autonehody ignoruje a jen zřídka vykazuje viditelné známky poškození vozidla. A pro cestující uprostřed rozhovoru během nárazu – řekněme, že havárie není nic víc než drobná nepříjemnost.

Jen málo her se skutečně do hloubky zabývalo autonehodami ve videohrách a mnoho z nich se drží teorie vyhýbání se. Můžeme poskakovat a narážet do předmětů, jako by byly elastické, protože ve videohrách to pro postavu nebo zážitek nemá velký vliv.

6. Ztráta nepřítele převlékáním

Videohry ukázaly, že když si vyhrnete rukávy, můžete se vyhnout zajetí.

Jednou z naprosto absurdní představ, která dodnes mnohé z nás šokuje, je, jak postavy mohou pronásledovatelům zamlouvat tím, že si obléknou bundu. To samo o sobě působí naprosto skandálně a stále mi vrtá hlavou, jak to dává smysl. Ale co, nemůžeme kritizovat logiku videoher – zvláště když se snažíme ztratit šestihvězdičkovou úroveň hledanosti.

Znovu a znovu se vydáváme na celoživotní honičku před agresivními ozbrojenci, jen abychom nakonec krožili městem v zoufalé snaze o útěk. Ale nějakým způsobem, s kouzlem nového oblečení, jsme schopni odvést zrak nepřítele jinam a odejít ze dveří, údajně vypadající jako úplně jiný člověk. To je úžasné. Myslím tím, naprosto absurdní – ale úžasné.

5. Mít kapacitu plic ryby

Kéž bychom tak mohli hodinu v kuse opravdu dýchat pod vodou.

I ti nejsilnější plavci, kteří často soutěží, se potýkají s tím, aby udrželi krok s některými z našich herních protagonistů. Samozřejmě bychom všichni rádi měli žábry a dýchali pod vodou, ale některé věci prostě nejsou stvořeny. Ale pro videohry je plíce velryby s postavou jaksi poutavé. Zdá se, že i postavy, které neumí plavat, dokážou pod vodou přežít déle než olympijský potápěč.

Při všech těch hlubokomořských průzkumných misích si nemůžeme pomoct a musíme se zamyslet nad důvodem podivného množství kyslíku v plicích hrdinů. Po hodině si ale prostě myslíme, že to nejsou lidé – a jsme směšní, že si vůbec můžeme dovolit si ho vyrovnat.

4. Přežití neuvěřitelně dlouhého pádu

Když je naše jediná reakce na zmateného přítele „jen tak“.

Pokud jste hráli hru, která obsahuje působivou oblohu s fenomenálními výhledy, pak je pravděpodobné, že první věc, kterou jste udělali, byl výpad z ní. Myslím, že to je tak trochu v naší povaze: experimentovat a zjistit, jak hluboko můžeme spadnout, než narazíme na okraj hory. Je to zvláštní – ale znepokojivě pravdivé. Děláme tyto věci jen tak pro ně samotné a nedokážeme si vlastně vysvětlit proč nebo kdy to uděláme.

Videohry se v dnešní době trochu zpřísnily (nebo dokonce realističtější), pokud jde o volný pád. Na rozdíl od starých časů, kdy jste mohli spadnout z výšky tří tisíc metrů a zakončit to převrácením, se věci staly o něco přesnějšími. Nyní pravděpodobně přežijete pouze z výšky devíti tisíc metrů – a pak to zakončíte převrácením. Ve skutečnosti byste měli štěstí, kdybyste zvládli pět, aniž byste si zlomili kotník.

3. Vydělat jmění ze šrotu

Prosím, nepokoušejte se prodat svůj napůl snědený sáček chipsů.

Nevím, jak to bylo s tvou poslední návštěvou zastavárny, ale když jsem se snažil vydělat na pánvi – smáli se mi až za dveřmi. Ale kdybych byl postavou z videohry, vydělal bych si na měsíční nájem. Taky bych dokázal prodat všechny ty zbytečnosti ze své cesty a nějak bych nakonec vyčerpal pokladnu. Ale bohužel to tak ve skutečnosti není. Některé věci, které bychom si ve videohrách vypůjčili, by se v běžném životě prostě nepoužily. Třeba sponka do vlasů.

Zmáčknout tlačítko a vyplenit firmu nebo něčí dům je v hraní her tak trochu jako druhá přirozenost. Zvedáme břemena, dokud se nestaneme zatíženi a neschopní unést další chleba. Teprve pak, když už nemůžeme dál, odneseme své zboží do nejbližšího obchodu. Všechno rozdáme, vyděláme a pak se ženeme dál a hledáme další. Ale kdyby to bylo fyzicky proveditelné v reálném životě – pak bychom všichni byli milionáři.

2. Jídlo pro doplnění zdraví

Není lepšího léku než staromódní plátek masa.

Spousta her se v dnešní době potýká s hledáním nových způsobů, jak léčit postavy. Jasně, měli jsme hory lékárniček, injekčních stříkaček a obvazů – ale nic nezabere tolik jako čokoládová tyčinka… nebo kuřecí křidélka. Tehdy víme, že se věci vymkly kontrole. Ať už jste uprostřed války, nebo schovaní ve stínu přísně tajného výzkumného zařízení, jídlo často hraje největší roli v udržování vašeho zdraví na vrcholu. A víte co? V životě jsem neslyšel nic šílenějšího.

Videohry jsou skutečně krásná věc a dokážou nám vykouzlit úsměv na tváři i v těch nejtěžších chvílích. Ale sníst bochník chleba a vstřebat si tak kráter od rakety na čele se dostává na novou úroveň. To je to, co nám skutečně vhání slzy do očí, když se milionté postavíme smrti na posledním úseku našeho dobrodružství. Ach, jak to milujeme.

1. Nalezení nejpodivnějších věcí na nejsměšnějších místech

Bez těch několika kapes s municí, které jsou všude kolem, bychom byli ztraceni.

Dobře, představte si tohle: ponořujete se do podvodního chrámu, kterého se po staletí nikdo nedotkl. Vstoupíte starými kamennými dveřmi a rozzáříte temnotu abnormální jeskyně. Ale pak, když uslyšíte dunivé kroky starověkého tvora, podíváte se doprava. Ale počkat – co to je? Ale nevadí – je to jen vylepšení kulometu.

Zdá se to absurdní, ale na našich cestách jsme opravdu našli pár zvláštních věcí. V každé staré ruině obvykle hoří svíčky, přestože do nich nikdo nevkročil stovky let. Navíc je tu vždycky pohodlně rozmístěná munice – i když osada pochází ze starověkého Řecka. Ale to je ve videohrách normální, že? Nic není na špatném místě. Jako vždycky.